Vratislav Hanzlík

Z AlejWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vratislav Hanzlík je jeden z nejzasloužilejších učitelů našeho ústavu, zaměřuje se na výuku českého jazyka a dějepisu. Po prvním kontaktu se ho drtivá většina studentstva začne bát, téměř všichni ale záhy prozřou a jeho svérazný styl výuky začnou považovat za odlehčený, někdy až skoro groteskní. V oktávě už jej většina žáků považuje za jednoho z nejoblíbenějších, ba dokonce i nejlepších učitelů.
Mezi jeho největší záliby patří konzumace tabákových výrobků a podporování fotbalového klubu SK Slavia Praha. Co se té první zmiňované týče, je asi jediným profesorem, kterému je povoleno vychutnávat si cigarety přímo na svém pracovišti v kabinetu 320. To má bohužel za následek ten fakt, že když jde student, maje službu na pomůcky, vyfasovat hromadu starých rozpadajících se atlasů, musí se zpravidla před zaklepáním na dveře kabinetu velmi zhluboka nadechnout.
O jeho fotbalovém vyznání lze říct asi toto: nikdy, opravdu nikdy před ním nezmiňujte, že fandíte, nebo nedej bože hrajete, za jiný oddíl, než Slavii. Chcete-li alespoň prospět.
Ještě je také dobré mít na paměti, že pan profesor je Žižkovák, na což je patřičně hrdý. Pokud tedy bydlíte v jiné části Prahy než 1, 2 nebo 3, nebo snad úplně mimo hlavní město, buďte připraveni, že si z vás tu a tam udělá na tento účet dobrý den a budete se muset smířit s tím, že bude místo vašeho bydliště přirovnáváno k džungli.

Styl výuky

Téměř každou hodinu se nejprve alespoň čtvrt hodiny zkouší, a to jak písemně (výhodou je, že zkoušený nemusí téma popsat až do konce), tak ústně (výhodou je, že si s panem profesorem popovídáte a máte aspoň nepatrnou šanci zamaskovat svou neznalost diplomatickými schopnostmi). Nejprve se mohou přihlásit dobrovolníci, a pokud jich je nedostatek (zpravidla méně než čtyři), jsou doplněni o náhodně vybrané jedince. O jejich složení rozhoduje student nejblíže katedře, který má říct "libovolné" číslo, z něhož pan profesor po nevyzpytatelné matematické úvaze a několikerém prolistování svého klasifikačního sešitu dojde ke konkrétnímu jménu. Pokud byl onen vylosovaný nedávno zkoušen, tato pocta přejde na "nejbližšího příbuzného", tedy dalšího studenta v abecedním pořadí. Zkoušení se třída vyhne jen v těchto ojedinělých případech:

  • pan profesor "nesplnil své povinnosti, tudíž nemůže po studentech chtít, aby oni plnili své", tj. neopravil písemná zkoušení z poslední hodiny
  • v poslední hodině bylo dokončeno kolo (všichni mají stejný počet známek) a pan profesor má dobrou náladu
  • třída pana profesora zrovna hraje ve volejbalovém turnaji
  • výuka je v hrozném skluzu a pan profesor by do maturity "rád stihnul aspoň tu první světovou válku"

Zbytek hodiny je věnován poutavému výkladu, který můze být zpestřen kolováním knížky o dějinách umění anebo častěji přehráváním (zřejmě dobových) dokumentů z VHS kazet nebo "nějaké té pikoviny" z Jůťůbu.

Procházky a zájezdy

Pan profesor se rozhodně nebrání vyuce historie v terénu. Proto doporučujeme požádat ho o "dějepisnou procházku po Praze" nebo přihlásit se na některý ze zájezdů, například pravidelnou návštěvu Krakova a Osvětimi.
Při procházce po Praze pochopíte, že není lepšího průvodce - pan profesor dokáže dlouze vyprávět bez nadsázky o kterékoliv budově na území Prahy (pamatujte, že Praha znamená nejstarší centrum města). Během cesty z Pohořelce k Pražskému hradu se tak dozvíte víc, než by vám kdy byli schopni říct všichni turističtí průvodci dohromady.
Každoroční zájezd do Krakova a Osvětimi je nabízen zpravidla studentům semináře Moderních dějin a pan profesor Hanzlík jej tradičně pořádá ve spolupráci se svou chotí Věrou Hanzlíkovou, která na zájezd bere i studenty z rozličných ročníků svého Gymnázia Jana Nerudy. Tento zájezd mívá spíše volnější program, takže zbývá i dost času na (slovy pana profesora) "večerní radovánky", ačkoli je tedy nutné podotknout, že večer je docházka na pokojích poměrně důkladně kontrolována. Tedy žádné (teď pro změnu slovy paní profesorky) "vytloukání restaurací" po desáté večerní.

Výroky

  • Naivní student: "Pane profesore, můžu se zeptat na známku ze zkoušení?" Vráťa: "Dokonce musíš." Student: "A jakou známku jsem teda dostal, prosím?" Vráťa: "Spravedlivou!"
  • "Protože tě mám rád, tak máš čtyřku!"
  • "Tak pane [insert příjmení nejbližšího studenta], číslo."
  • "Tak pojď, vořísku..."
  • "Co to tam meleš?"
  • (student přinese své poznámky na počítači) "Ty máš vehikl, jo? Tak ukaž... To je ten dvojprsťák?"
  • "Takže co jste dělal/a o prázdninách?"
  • "Nestihl učit? Vždyť správný student ma mít propadlé tváře, kruhy pod očima a náběh na tuberkulózu!"
  • "Pane [insert roztomile zkomolené příjmení zkoušeného], vy jste dut."
  • "Stará látka nerezaví!"
  • "Kurňa, ty snad neumíš česky. Odkaď ty vlastně jseš?"
  • (student tápe) "Mysli, kurňa!"
  • (zvedne do vzduchu sešit alá salát) "Stačí fouknout..."
  • "No Gott sei Dank!"
  • "Love is love but business is business."
  • "...ergo kladívko..."
  • "Dějepis je kontinuální krásno. Nemá začátek, ani konec."
  • "Dějepis je děsivá věda. Strašlivá."
  • "Takže já bych vám teďka pustil jenom takovou krátkou pikovinu..."
  • "Poďte se mi na to tady podívat, mně zas nějak nefunguje ten Jůťůb."
  • "A jak to dopadlo... si povíme příště."
  • (koučování své třídy při volejbalovém turnaji) "To není jejich umem, to je vaší neschopností."
  • (reakce na pozdrav) "No nazdar!"
  • "Zavři ten bufet nebo ti ho snim!"
  • "Vy nám tady z toho děláte jídelnu! A ještě v první lavici, abych viděl, že máte šunčičku."
  • To není zločin, to je něco horšího. To je chyba!
  • (student přijde pozdě na první hodinu) "Ale to jsou nám hosti! Vyspinkali jsme se do růžova?"
  • "Nebude trvat dlouho, než budou ženy odsunuty z politiky do kuchyně."